Tenkrát a teď ...

vloženo 05.01.2014 | sokol

Máme za sebou oslavu 110. výročí založení naší T. J. Deset let od velké oslavy kulatého jubilea uteklo jako voda, ale vzpomínky na ni určitě zůstaly v paměti mnohých z nás. Probíhala v jiné době, zúčastnili se jí zčásti jiní lidé. Tenkrát byli nejen o deset let mladší, ale zcela jistě spokojenější a tolerantnější.

Dovolte porovnat pár údajů i několik málo pocitů. Na oslavu stého výročí založení T. J. Sokol Plzeň – Doubravka přišlo přes tři stovky lidí. Nejen těch, kteří v ní v té době aktivně sportovali, ale poměrně velká skupina bývalých členů. Neměli si ani kam sednout. Přesto pro ně tím nejdůležitějším faktem bylo, že se sešli, že potkali ty, se kterými v prostředí doubravecké sokolovny i mimo ni prožili část svého života. Se zájmem si prohlíželi dokumenty z doby historické i novější, posedávali a postávali tu i jinde. Ve Zlaté knize doubraveckého Sokola lze u události, která se konala 8. listopadu 2003, napočítat 318 podpisů. Tenkrát jsme seděli v sále, v přísálí byla výstavka dokumentů a prodej upomínkových předmětů. Příchozí vstupovali do přísálí přes chodbu restaurace, vstupné jsme nevybírali. Připravená vystoupení na jevišti sledovali přítomní s velkým zájmem a závěrečný raut mnozí přijali s velkým překvapením.

Když jsme před letošním výročím zvažovali aranžmá akce, rozhodl výbor vybírat vstupné ve výši 110 Kč. Považovali jsme je za symbolické (110 let – 110 korun) a měli jsme za to, že každý z těch, kteří se akce zúčastní, rád touto částkou přispěje na výdaje spojené s oslavou. Vždyť její součástí (a to bylo jasné od začátku) mělo kromě obvyklých krátkých ukázek činnosti být i občerstvení a zábava spojená s hudbou. Každý, kdo podobnou akci někdy pořádal, jistě souhlasí s tím, že je nutné předem znát (nebo co možná nejpřesněji odhadnout) počet účastníků. Od něho se odvíjí jak počet míst k sezení, tak požadavky na občerstvení probíhající v podobě rautu.

Před akcí bylo prodáno 82 vstupenek a dalších zhruba čtyřicet rozdáno (VIP) či zamluveno s tím, že jejich úhrada proběhne při příchodu. Různými cestami se ke členům výboru dostaly názory, že výběr vstupného je nehoráznost a zdálo se, že počet účastníků akce jen těžko překročí stovku. S vědomím finanční náročnosti celé akce však nebylo možné couvnout od stanovené ceny vstupného.

Přišel den konání akce. Skupina dobrovolníků sestávající především ze členů výboru a několika cvičitelů se postarala v pátek večer o úpravu jeviště a sestěhování nářadí a v sobotu po poledni (poté, když se pro veřejnost restaurace uzavřela) o přestěhování stolů a židlí, přeměnu salónku restaurace na šatnu a rozmístění vypůjčených stolů a židlí doplňujících naše vlastní nedostatečné vybavení do sálu a přísálí. Vše pochopitelně s rezervou, protože příchod těch, kteří zajištění vstupenek předem považovali za zbytečnost, se dal očekávat. Odhadnout jejich počet byl ale úkol hodně těžko řešitelný. Věřte, nebo nevěřte, těch, kteří spoléhali na vstup na poslední chvíli, bylo jen o desítku méně, než těch, kteří si své vstupenky zajistili předem.

Tato skutečnost by sama o sobě nepředstavovala až tak velký problém. Problém nastal v momentě, kdy lidé, kteří si své vstupenky řádně předem objednali a zaplatili, si v podstatě neměli kam sednout. Jejich místa obsadili ti, kteří si svoji účast rozmysleli pravděpodobně na poslední chvíli. Dalo by se to pochopit u některých z nich, protože s věkem jsou spojené různé potíže a plánování se člověku čas od času vymkne. Ale pokud sem člověk pravidelně (v některých případech několikrát týdně) dochází cvičit nebo sportovat – jak pochopit, že nevěděl, jestli chce nebo nechce na oslavu přijít? Je doopravdy tak velký problém dát najevo, že si prostě nedovedu představit nezúčastnit se?

Pořadatelům nastaly těžké chvíle. Ale pak - díky toleranci těch, kteří si vstupenky opatřili předem, se vše zvládlo. Proběhla vystoupení, která se zcela určitě líbila, moderátorka zvládla svoji úlohu na jedničku, program oživila vystoupení starosty i několika pozvaných hostů. Po oficiální části byl na programu raut, přičemž časový prostor mezi ním a hudební produkcí měl být vyhrazen na prohlídku kronik, přátelské posezení, nerušené vzpomínání a podobně.

Nepřísluší mi hodnotit zájem účastníků o historii a současnost naší tělocvičné jednoty. Z chování některých bylo naprosto zřejmé, co je v tu chvíli zajímá nejvíc. Může mne to mrzet, ale to je všechno, co se s tím dá dělat. Následná hudební produkce, byť řady těch, kteří si ji vychutnali, notně prořídly, sice náladu hodně vylepšila, ale drobné pochybnosti o smysluplnosti úsilí spojeného s organizací oslavy přece jen zůstaly.

Přes všechny výše uvedené stesky si ale myslím, že oslava našeho kulatého výročí se povedla. Čas určitě odvane méně příjemné pocity a zůstane jen ten, který svým významem přebije ostatní: společenství lidí, fungující pod názvem Tělocvičné jednoty Sokol Plzeň-Doubravka je schopné existence i v dalším období. Přes potíže spojené se zajišťováním podmínek v měnícím se společenském prostředí má i v současné době co nabídnout nejen bezmála devíti stovkám svých členů, ale i těm, pro které je cvičení a sportování záležitostí jen velmi občasnou. Doufejme, že časem společnost přehodnotí svůj vztah k této oblasti lidské činnosti a pravidelné sportovní aktivity podpoří – nejen verbálně – i politická garnitura. Ta současná, na místní úrovni, má v tomto směru jasno a za to jí patří náš dík…

Ing. Milada Nováková, jednatelka T. J. Sokol Plzeň – Doubravka

Fotky z Oslav 110. výročí založení naší T. J.

Listopad 2013

Vloženo 05.01.2014